Píšeme ostošest nebo taky o sto šest, obojí je v pořádku. Tento výraz používáme ve významu příslovečném, a to: rychle, velmi, nadšeně. Proč to ale říkáme? Proč zrovna 106?!
Čerpal jsem z jazykové poradny Ptejte se knihovny, kde jsem zase našel odkazy na jazykovědce Vlastimila Styblíka (1983) a tradiční časopis Naše řeč (1937, 1938), a zjistil jsem, že existují hned tři výklady vzniku ostošest! Nevím, který z nich je nejzajímavější, ale ten poslední je nejpravděpodobněji pravdivý.
JAK SBALIT HOLKU ZA 106 DNÍ
Tak by se mohla jmenovat další průměrná komedie česká i americká, ale… V roce 1937 do Naší řeči napsal učitel L. Malý o svém již tehdy víc než půl století starém zážitku toto: „R. 1880 jsem se přel s přítelem K., že děvče, do jehož očí se zadíval, nikdy nezíská. Kolega se se mnou vsadil, že do sv. Jana Nepomuckého bude ta dívka jeho. Měl na to času od 29. ledna do 15. května, tedy celých sto šest dní. To jsme si často připomínali rčením, že jde „o sto šest“, a některý z kolegů je brzo zanesl i do vtipů Humoristických listů. Odtud se pak rychle rozšířilo do obecného usu (= úzu, užívání).“ Krásné, nemyslíte? Jen nevíme, jak to tenkrát s Malého kolegou a děvčetem dopadlo…
KDYŽ VYMÝŠLÍTE NOVÁ SLOVA, PIJTE DÁL / UŽ NEPIJTE
O rok později (1938) poslal do Naší řeči svůj výklad profesor Kebrle: „Někdo, slyše vybídnutí ‚Pijme pivo, kdo s to jest (= kdo je schopen)‘, prohodil žertem: ‚Ano, pijme pivo o sto šest!‘ K žertovné záměně výrazu s to, který se skládá z předložky s a zájmena to, za číslovku sto přispěla zajisté neobvyklost rčení.“ Lingvista Vladimír Šmilauer se k tomuto pokusu a všem podobným pokusům o výklad ostošest postavil skepticky, ale jistě se mu líbil jako mně.
NĚCO TYPICKY ČESKÉHO, BA LIDSKÉHO – POSMÍVÁNÍ SE
Třetí výklad pochází od jazykovědce Vlastimila Styblíka (z roku 1983), alespoň podle Ptejte se knihovny, kde je však uveden jen rok. Podle data jsem nezjistil, o kterou z jeho publikací jde, ale Styblík prý tvrdil, že na Příbramsku běžně zažíval volání za kulhajícím člověkem sto – pět – sto – pět, a to ve významu počet centimetrů na běžný a zkrácený krok (churavé nohy). Ještě posměšněji se pak zřejmě začalo volat: „Utíkej o sto šest!“ Tedy že má chudák zabrat a krátký krok natáhnout na 6 cm… Ach jo, ale jak víme, lidi jsou lidi. Toto je nejpravděpodobnější varianta, jazykově krásná, ale lidsky rozhodně ne.
Podobně úžasnými prvky jazyka se zabývají často tak nějak společně frazeologie (rčení, přísloví), dialektologie (nářečí) a etymologie (původ slov).
Pokud jste z Příbrami a okolí, klidně se zeptejte dědečka, jestli se tam v jeho dětství volávalo sto – pět/šest – sto – pět/šest. Byl bych vděčný za potvrzení třetí varianty. Alespoň bych jej pak mohl doplnit do přednášky Čeština všelijak.